Filipíny – geografie
Filipíny jsou rozlehlé souostroví, ale také země, která zabírá celkem asi sedm tisíc ostrovů. Nachází se mezi Tchaj-wanem, Indonésií a Malajsií (ostrov Borneo) a na východě je od Tichého oceánu „oddělen“ Filipínským příkopem, který je hluboký více než deset kilometrů. Filipíny byly velmi dlouhou dobu kolonií ovládanou nájezdníky. Po druhé světové válce se však osamostatnily. Filipíny jsou velmi hustě osídlené, na ploše podobné Polsku (300 000 km2) žije více než sto milionů lidí. Popisem pouze největších ostrovů a jejich umístění v rámci souostroví lze vytvořit možná zjednodušený, ale poměrně správný obraz souostroví. Na severu se rozkládá mohutný ostrov Luzon, na jihu Filipíny ohraničuje další velký ostrov Mindanao a mezi nimi se nachází oblast Visayas tvořená řadou středně velkých ostrovů (Panay, Negros, Cebu, Bohol, Leyte a Samar). Oblast Visayas zahrnuje ostrovy, kde se nacházejí nejlepší potápěčské lokality na Filipínách, ale o tom až později. Rozloha filipínského území je skutečně impozantní. Souostroví měří od severu k jihu asi tisíc pět set kilometrů a od západu k východu se táhne v délce tisíc kilometrů. Organizace života v takové zemi je skutečnou výzvou, ale pro turisty je tato mocná země a zároveň souostroví příležitostí ke skutečně exotickému výletu.
Filipíny – historie
Filipíny byly od 16. století španělskou kolonií a toto období zanechalo velmi výrazný otisk jak na staré architektuře, tak na organizaci života. Na přelomu 19. a 20. století, po válce Španělska s USA, se Filipíny staly americkým protektorátem. Během druhé světové války je dobylo Japonsko, po osvobození (v roce 1946) se stalo nezávislým státem a udržovalo velmi úzké vztahy s USA. I když je těžké vnímat USA jako nějakého úžasného přítele Filipín, na pozadí toho, jak s Filipínci zacházeli Japonci, a ve srovnání s velmi vzdáleným koloniálním podmaněním Španělska jsou USA na Filipínách vnímány docela dobře. Pravděpodobně trochu ztěžkl kontrast s otrokářskými vztahy za španělského a japonského období a trochu hospodářský růst, který zajistily dobré vztahy s USA.
Filipíny – obyvatelé
Filipínci jsou úžasnou etnickou směsicí. Hovoří více než sto osmdesáti jazyky a společná úřední filipínština a angličtina umožňují spolupráci. To, co Filipínce v tomto oficiálně sekulárním státě spojuje, je náboženství. Po španělské kolonizaci jsou Filipíny osídleny převážně katolíky, křesťané (hlavně katolíci) tvoří 89 % filipínské populace, 6 % tvoří muslimové, především v oblasti Mindanao.
Velký počet Filipínců pracuje v zahraničí. Je to tak trochu země námořníků a chův, které posílají značnou část peněz svým rodinám. Na Filipínách dokonce existuje speciální služba, která se věnuje podpoře Filipínců vracejících se po letech do vlasti.
Filipíny – anglicky
Filipínci kladou velký důraz na výuku angličtiny. Angličtina je druhým úředním jazykem a vyučuje se nejen od základní školy, ale v angličtině se vyučují i některé přednáškové předměty. Když se zastavíte na nějaké školní oslavě, můžete si s překvapením všimnout, že filipínský učitel opakuje stejné věty dvakrát. Jednou řekne větu filipínsky a pak ji plně zopakuje anglicky. Mimochodem, tento zvyk lze pozorovat i při projevech politiků v televizi. Opakují po sobě věty ve filipínštině, pak v angličtině a někteří ještě potřetí ve španělštině. Obecně se s tímto přístupem domluvíte anglicky i v té nejmenší filipínské vesnici.
Filipíny – klima
Podnebí Filipín je typické rovníkové podnebí s výraznými rysy monzunového klimatu. Chladnější období sucha trvá od prosince do konce února. Od března do května se otepluje, ale srážek je stále poměrně málo. Od června do listopadu je zde horko a velmi vlhko, a to je také období tajfunů, v jejichž dráze Filipíny leží.
Roční úhrn srážek může být až 5 000 mm, což je téměř desetkrát více než v Polsku, a průměrný úhrn srážek je 2 000 mm.
Manila – hlavní město Filipín a brána do ráje
Hlavním městem Filipín je Manila – staré, krásné město s koloniální architekturou a tisíci ulicemi, obchody, restauracemi a bohužel také tisíci chudinskými čtvrtěmi Manilu s přilehlými oblastmi obývá více než 23 milionů lidí, což z ní činí čtvrté největší město na světě po Tokiu, Jakartě a Dillí.
Na Filipíny pravděpodobně dorazíme pouhým přistáním na letišti v Manile. Samotný začátek filipínského dobrodružství je úžasný. Filipínci jsou přátelští, usměvaví a na silnicích, chodnících i v obchodech je kolem nás živo. Pokud neletíte s organizovaným zájezdem, je dobré mít rezervovaný hotel na 1-2 dny po příletu a pak na místě zjistit, jak nejlépe realizovat svůj itinerář.
Pokud jde o typickou turistiku, Manila sama o sobě nabízí úžasná místa k návštěvě. Prozkoumáváním Manily lze strávit celý život, stejně jako návštěvou jakéhokoli zajímavého místa, ale jako potápěči nebo jiní turisté mířící na „zajímavější“ místa zde často strávíme jen 1-2 dny.
S tak krátkým časem se musíte zaměřit na to nejlepší z nejlepšího, tedy na staré španělské opevnění ze 16. století – „Intramuros“. Prohlídka je delší procházkou kolem opevnění s krásně udržovanými trávníky, které tvoří přirozené a neustále „hrané“ golfové hřiště kolem pevnosti. Na mostech přes trávník vedoucích do nitra Intramuros jsou dokonce cedule s nápisem „Pozor na koule“. Za návštěvu rozhodně stojí také manilská katedrála, která je sice rekonstrukcí katedrály zničené během druhé světové války, ale má úžasnou atmosféru s velmi naturalistickými sochami Krista, které na nás působily trochu strašidelně. No, a v Manile je procházka na jakýkoli bazar s výborným jídlem a útěk do postranních uliček za ještě lepšími restauracemi nutností.
Z Manily je velmi snadné a relativně levné letět místními aerolinkami prakticky na všechny větší ostrovy souostroví, ale pokud nespěcháte, volba trajektu vás jistě konfrontuje s místním životem a exotikou. Další atrakcí bude tanec kotvících posádek, které, stejně jako my před několika lety, tančily na standard Papaya Urszuly Dudziak (velmi populární na Filipínách). Týmy tančí na stejnou melodii, ale mají své vlastní „osobní“ choreografie. Bylo to úžasné.
