Moana (Expedice Moana)
Bernard Gorsky
Nakladatelství Iskry 1966
Kniha, která již dávno vytvořila pravděpodobně tolik potápěčů jako Cousteauův “Tichý svět”.
Moana, kterou napsal Francouz Bernard Gorsky (nepodařilo se mi zjistit, zda je původem Rus nebo Polák. V dobách před první světovou válkou byli Poláci ve světě často označováni jako Rusové, protože byli carovými poddanými), Moana je úžasná kniha o potápění a plachtění – dvou věcech, které se v Moaně, ale i v životě úžasným způsobem spojují. Moana je pro potápění tím, čím je expedice Kontiki pro oceánské expedice nebo obecně pro expedice vedené lidmi. Moana je 35 000 mil podmořského průzkumu. Stejně jako Expedice Kontiki i Moana zobrazuje svět, jaký byl před několika desetiletími, kdy byl lov ryb běžnou součástí plavby a potápění, a zároveň popisuje svobodný krásný svět a cestu kolem světa s možností prozkoumat nejkrásnější potápěčské lokality. V dnešní době může být považování ryb za příspěvek do hrnce do očí bijící, ale taková byla doba. Doba Hemingwaye, “Lovecký roh a Meissnerovy popisy.
Moana znamená v tahitštině nesmírnost oceánů.
Moana je příkladem jakéhosi mostu, spojnice mezi posledními výpravami ještě ve stylu cestování 19. století a prvními výpravami, které byly prostě turistikou pro radost. Expedice 19. století, zejména antarktické, byly v podstatě prvními výpravami v dějinách lidstva, které zkoumaly něco nového. Mohli byste to říct jen ze zvědavosti. Pak se pomalu vyvinuly v to, co dnes známe jako cestovní ruch. Moana je něco na pomezí jedné zkušenosti a druhé.
Tehdejší i současná mapa expedice je nesmírně působivá.
Karibské moře, Galapágy, Markézy, souostroví Pomoutu, Tahiti , ostrov Tonga, Fíky, Nová Kaledonie, Velký bariérový útes, Torresův průliv, Maledivy, Rudé moře….. Tisíce kilometrů korálů a z velké části neprozkoumané denní světlo. Podmořský život, jaký byl v prvních staletích před “velkým třeskem” ….. cestovní ruch.
Účastníci expedice
Bernarda Gorsky, iniciátorka, organizátorka a autorka knihy.
Serge Arnoux – specialista na podmořský lov na Tahiti
Roger Lesage – vyobrazený způsobem, který dnes může u freediverů a potápěčů vyvolat úsměv lítosti – potápí se do 20 metrů na zadržený dech a do 60 metrů s lahví.
Piotr Pasquier – inženýr, námořník (jediný námořník mezi účastníky).
Co je na organizaci této výpravy velmi “západní” a na co organizátoři různých náročných a nákladných výprav často zapomínají, je revidovaná návštěva notáře a vázání účastníků výpravy smlouvou.
Zbytek výpravy je popisem úžasných potápěčských lokalit, útesů, vraků a ryb a něčeho, z čeho si autor sám dělá legraci – tedy popisů typu: “Papugo fish, hody barev – je to jedlá ryba”.
Kuchyně celkově zabírá velkou část knihy. “K večeři jsme měli potahitský salát, který Sergej připravil ze syrových ryb potřených citronem, bílé mořské ježky, pečené langusty (Petr je ulovil na metrové mělčině), filety z kapitána havajského na kari, kokosové ořechy.”
Slavný citát autora
Jako ozvěna básníka pod vodou, co popisuje “černá Corvina v aristokratické vizáži, v sametovém hávu” a hned poté “je to jedlá ryba”; básníci kuchyně ideální pro dnešní televizní snídaně.
A nejlepší popis hostiny
“Sedláku,” řekl tehdy Sergej, “když má být Tamara, lidé se shromáždí pod kokosovými palmami, kameny se dvě hodiny ohřívají na ohni. Vykope se jáma, ženy udělají rohož z listí, a když se muži vrátí z rybolovu, zabalí úlovek do banánových listů a obloží ho liánami. V jámě jsou položeny rozžhavené kameny, na nich ryby, selata, kuřata, raci, leguáni, vše jednotlivě zabalené v listech. K tomu slouží pokrývka z jílovité půdy, čekání na pečení zkracují fronty tahitských punčů. Mají tam ovoce, takže selské potěšení samo o sobě. Mangia taková, že šťáva stéká po bradě.”
Moana je popisem podmořského lovu prováděného převážně na zadržený dech, ačkoli autoři knihy nebo možná ve své době tolik nerozlišovali, zda se zvíře lovilo při potápění na zadržený dech nebo v potápěčské výstroji. Každopádně autoři knihy, členové výpravy, považovali lov ryb vlastně za hlavní způsob získávání potravy, i když samozřejmě považovali lov největších ryb za něco mezi sportem a výkonem.
Popisy ponorů v Moaně jsou převážně popisy ponorů na zadržení dechu, nikoliv s lahvemi, nikoliv v plné výstroji, protože v podmínkách velmi dlouhých plaveb se ukázalo, že plnění lahví bylo možné jen občas v přístavech prvních Dive Shops, které tehdy pravděpodobně teprve vznikaly, a kompresor se v jachtařských podmínkách velmi rychle stal nepoužitelným. Proto jsou popisy ponorů popisem ponorů takovýchto ještě freedivingů předtím, než byl freediving vytvořen a pojmenován.
Moana je především příběhem o svobodě, o cestě za obzor. Kde se nám může stát cokoli a zároveň dobýváme další místa. Moana je prostě popis první moderní výpravy kolem světa. První a poslední.
Zpověď dobrodruha
“Zjistil jsem, dobrodružství jsem dal své ruce kolem ní, ona se nechala vzít a co. Potkal jsem ji, ale náklonnost, ale láska k ní se rozplynula. No a právě tohle je směšné a nepřijatelné. Jednak už proto, že kdybych ji opustil, stejně by to po nějaké době začalo znovu. Určitě. Za druhé nemá smysl si myslet, že všechno vášnivé je za mnou, že zbývá jen to samé pořád dokola. Vždyť ještě nic nevíme. S ní bychom se klidně mohli ocitnout (jak někdy říká Roger) v kalhotách a s pohmožděnýma očima skončit jako trosečníci na opuštěném útesu nebo ostrově a setkat se z očí do očí se šíleným žralokem. Někdo na palubě by mohl onemocnět, být těžce zraněn, zemřít. Stále se může stát cokoli, cokoli, co jsme si předem představili, přijali a co k tomu patří.”
