Bezpečnost na výletech nebo potápěčských výpravách souvisí s několika situacemi, které bohužel během výprav čas od času nastanou. Problémem jsou především podmínky prostředí, a nejde jen o to, že se potápíme na různých místech různým způsobem, ale především o to, že tyto podmínky mohou být velmi proměnlivé, což nás často překvapí. K tomu se přidávají potápěčské dovednosti, protože čím lepší jsou naše potápěčské dovednosti, tím větší máme takříkajíc sílu, která nám může v situaci měnících se podmínek pomoci lépe se s ní vyrovnat.
Když si přečtete popisy většiny potápěčských nehod, bylo to buď během celého ponoru, před nehodou, nebo v poslední chvíli před nehodou, kdy byl potápěč sám. To ukazuje, že přítomnost partnera je jednoznačným bezpečnostním faktorem a potápění o samotě toto riziko nehody výrazně zvyšuje. Zejména je důležité si uvědomit, že ztráta vědomí pod vodou je poměrně častá, a to i z hlediska nicméně vzácných potápěčských nehod. V takové situaci nemá osamocený potápěč vůbec žádnou šanci, je nalezen ustaranými partnery z týmu až po nějaké době a obvykle se ho nepodaří zachránit. Pokud je osoba s partnerem, problém obvykle vyřeší hladké vytažení na povrch.
Scénáře nehod
Jaký je scénář častější nehody/nehody při potápění.
I.
Potápěč na potápěčském výletě v Chorvatsku se rád oblékal do výstroje efektivněji než ostatní. Skočil do vody jako první a ponořil se několik metrů, vlastně až na dno u zádi jachty, kde čekal na zbytek týmu. Byla to velmi malá hloubka. Osamělý ponor trval jen několik minut, což se jemu i lidem ve člunu zdálo poměrně bezpečné. Jednoho dne se bohužel členové skupiny setkali s potápěčem, který po ponoru ležel v bezvědomí na dně. Potápěč bohužel nedýchá. Po vytažení se potápěče bohužel nepodařilo zachránit. Jde jen o to, že tato čekací doba na reakci partnerů byla příliš dlouhá.
II.
Situace je do jisté míry podobná té, která byla popsána dříve. Tentokrát Egypt. Poměrně zkušený potápěč s menší spotřebou vzduchu. Na konci ponoru se nevynořil se skupinou společně. S ještě poměrně velkou zásobou vzduchu v lahvi zůstával u dna na útesu, vlastně pod zádí lodi, a plaval tam ještě několik minut. Když si jednoho dne po delší době jeho partneři všimli, že se nevynořuje, vstoupili do vody a našli ho na dně v bezvědomí. V obou popsaných případech měli potápěči v lahvi stále vzduch, příčina ztráty vědomí nebyla přímo vysvětlena. Obě nehody skončily smrtí potápěče.
Jak zlepšit bezpečnost/ zabránit podobným nehodám
Zde je recept velmi jednoduchý, jen je třeba dodržovat důležité pravidlo – nepotápět se sám. Příčinou nehody nebyl nedostatek dovedností ani problém s vybavením. Problémem bylo porušení jednoho důležitého pravidla – “Sami se nepotápíme”.
III.
Dvojice potápěčů se potápěla v jednom z polských jezer. Potápění probíhalo typicky ze břehu na svahu jezera, v dalších dnech se potápěči potápěli stále hlouběji a hlouběji, zhruba v 15 až 20 metrech, kdy překračovali hranici, pod níž se úplně setmělo, ale díky svítilnám bylo vidět skutečně všechno. Ponory se zdály být naprosto snadné, sestupovalo se pod zónu nebo zónu soumraku a pod termoklinu, kde se teplota vody pohybovala kolem 6 stupňů, kromě mírného zamrznutí nebyly žádné problémy, až jednou v hloubce 30 m jednomu z potápěčů zamrzl oblak bublin, tlakoměr rychle klesal. Potápěč požádal svého partnera o vzduch a začali se vertikálně vynořovat směrem k hladině. Během výstupu (ve tmě) měli potíže s kontrolou vztlaku a současnou rovnoměrnou a paralelní rychlostí výstupu. Jeden z potápěčů vypustil příliš mnoho vzduchu ze vztlakového vaku a začal stahovat páru dolů. Snažili se držet pohromadě, ale v určitém okamžiku je rozdíly ve vztlaku rozdělily a, jak se dalo vyčíst z potápěčského počítače utonulého, udělali několik kliček nahoru a dolů a pak klesli ke dnu. Dále byl graf plochý. To je scénář jedné typické smrtelné nehody při potápění. V době nehody byl dotyčný sám, ale předtím se potápěl v týmu, ale situace byla příliš obtížná, i když se zdála dost snadná. Takové ponory, které vedou přímo k místu poruchy, jsou takovou pastí a jedním z nich je potápění podél svahu, kde potápěči vidí dno až k místu poruchy. Ponořit se a vynořit se podél svahu, dokonce i ve tmě, není nic obtížného, ale nouzový vertikální výstup bez lana, tedy bez záchytného bodu, vyžadující spolupráci dvou potápěčů v nouzi, byl nad jejich schopnosti. Takový výstup vyžaduje značnou zručnost a také hodně partnerské flotace.
V popsaném případě jsou rady, jak takové nehodě předejít, složitější a vyžadují více práce/školení.
Za prvé, při plánování ponorů zvažte, jak bude ponor probíhat po jedné z docela pravděpodobných poruch – zamrznutí automatu ve studené vodě.
Pokud nejste připraveni v takové situaci reagovat, změňte plán:
- Ponořte se za lano.
- Nevstupujte do tmavé zóny
- Cvičte stoupání do hloubky nejprve ve světlé zóně a poté ve tmě.
Podmínky prostředí
Když se potápíme nebo plánujeme potápět, jedna z důležitých věcí, které bychom měli věnovat pozornost, musí vycházet z toho, zda jsou pro nás podmínky ve vodě příliš obtížné. Samozřejmě, že průvodci provozující základnu by měli brát v úvahu naše schopnosti, ale někdy se pod tlakem potápěčů spletou a rozhodnou se zorganizovat ponor v situaci, kdy je to prostě obtížné. Někdy je lepší stát u vody a říct si: “Dneska do vody nepůjdu”, než se pustit do něčeho, co je příliš obtížné. Pokud se již rozhodnete potápět, pamatujte, že v takových podmínkách jsou ještě důležitější určitá omezení množství vzduchu, s nímž se vynořujete, maximální hloubka a hlídání partnera. Ve skutečnosti je neprůjezdná.
IV.
Zde je příběh o jednom ponoru, kdy se skupina potápěčů potápěla za poměrně velkého vlnobití a musela se poté dostat na břeh přes tzv. úzké kaňony nebo tunely, které za dobrých podmínek pomáhaly dostat se na útes, ale za silného vlnobití se ukázaly být tak trochu pastí, kterou bylo velmi obtížné projít. Když se to u některých lidí překrývalo s nízkou zásobou vzduchu, mělo to za následek, že se člověk, který byl pravděpodobně trochu fyzicky slabší, nedokázal vrátit a bohužel mu v takové mezeře došel pod vodou vzduch a utopil se.
Jak je vidět z popsaného scénáře, je třeba se především držet základů:
- Nepotápíme se sami – nikdy
- Sledujeme rezervu 50 atm.
- Přemýšlíme o plánu potápění v případě nouze a o tom, zda situace nepřekročí naše schopnosti nebo zkušenosti.
