Když se zeptáte průměrného člověka, o čem sní, co by chtěl v životě ještě zajímavého dělat, velmi často zmiňovaným snem je stát se potápěčem. Pokud je možnost stát se potápěčem tak fascinující, pak možnost stát se instruktorem potápění je snem na jedničku. To je opravdu něco.
Jednoho dne, když sedíte někde v hotelu u teplé modré vody, uvidíte u sousedního stolu skupinku instruktorů, kteří probírají nedávné ponory, plány na zítřek, nové dovednosti, které studenti získali. Potápěčská trička, vlasy vybledlé od slunce (u těch, kteří je mají), plány na zítřek.
Ale může se také stát, že když sedíte u stolu v nějakém hotelu u teplé modré vody a probíráte s kolegy poslední ponory, zítřejší plány a nové dovednosti, které se studenti naučili, všimnete si, že vás někdo pozorně sleduje. Pak si řeknete, že je dobře, že už jste tady, i když to, že jste tady, neznamená, že cíl je nedosažitelný.
Potápěči mají dva názory na to, jak se stát instruktorem potápění.
Někteří během základního potápěčského kurzu vylezou z vody podruhé a ptají se “a jak se člověk stane instruktorem potápění?”.
Jiní se potápějí už mnoho let, mají za sebou stovky ponorů a jednoho dne se na naléhání přátel a jakéhosi vnitřního hlasu rozhodnou stát se instruktorem. Bez ohledu na to, jak tyto motivace hodnotíme, z obou motivací často zůstávají dobří a někdy i špatní instruktoři. Rozhoduje o tom určité, zcela skryté vnitřní já, které se projevuje naším přístupem k lidem.
Nevím, co ostatní instruktoři považují za nejcennější na práci instruktora, ale osobně si myslím, že nejlepší na práci instruktora je poznávání lidí. Je to poznávání o něco hlubší a úplnější než setkání s novými přáteli na dovolené. Ale potápění je trochu dobrodružství, výzva, určité riziko. Když se společně potápíme nebo školíme nové studenty, vzniká určitý hlubší vztah. Společenství je rozhodně hlubší, než když se sejdeme jen na seznamovací večer v hotelu. Prostě potápění vás sblíží. Po několika dnech o sobě víme víc než běžní známí. Neznamená to hned velké přátelství – i když společné potápění často vede ke skutečným přátelstvím, ale i relativně letmá setkání s ostatními potápěči na potápěčské základně vedou k pevným vztahům.
Jednoho dne nás napadne stát se instruktorem potápění, a pak si položíme důležitou otázku “Jak?”.
Pokud je naše představa poměrně exotická a nikdy jsme se nepotápěli, musíme začít tím, že se naučíme potápět, tj. absolvujeme první kurz potápění, pak další a další. Po nějaké době jsme v situaci potápěče, který na podobný nápad přijde díky dlouholetému potápění. Bez tohoto úvodního školení a získaných zkušeností to prostě nejde.
Jsme-li potápěči a zajímáme se o možnost stát se instruktorem potápění, pak je dalším krokem zjistit, jaké mezery v našem potápěčském výcviku potřebujeme případně doplnit, než se přihlásíme do instruktorského kurzu. S určitým zjednodušením, protože to trochu závisí na organizaci, musíme mít za sebou tři po sobě jdoucí stupně potápění:
- Základní kurz
- Kurz pro pokročilé
- Záchranářský kurz
Poté je třeba absolvovat školení pro podvodní průvodce a jsme připraveni absolvovat kurz instruktora potápění.
Instruktorský kurz trvá přibližně 10-14 dní – a to velmi intenzivně. Výuka probíhá od rána do večera a samostudium “po večerech” není nic exotického.
Kurz instruktora potápění zahrnuje kurz první pomoci a resuscitace, kurz instruktora potápění a často i další školení pro výuku tzv. specializovaného potápění, jako je potápění v suchém obleku, potápění s vrakem nebo noční potápění.
Kurz instruktora první pomoci
Kurz pro instruktory první pomoci učí budoucí instruktory praktickým dovednostem, jako jsou:
- Vyhodnocení místa nehody, nehody
- Používání ochranných bariér, jako jsou rukavice nebo masky pro resuscitaci.
- Posouzení oběti
- Základní postupy u osoby při vědomí, v bezvědomí nebo bez známek oběhu
- Techniky provádění stlačování hrudníku k vyvolání umělého oběhu
- Úplná resuscitace, tj. stlačování hrudníku v kombinaci s umělým dýcháním.
- Léčba závažného krvácení, posttraumatického šoku a podezření na poranění páteře
- To zahrnuje posouzení zranění nebo nemoci a obvazování a imobilizaci končetin.
Výuka se týká jak situací, kdy je obětí dospělý, tak situací, kdy je obětí dítě nebo kojenec.
Kurz instruktora potápění
Kurz instruktora potápění zahrnuje mnoho aspektů výuky potápění pro budoucí studenty. Instruktor potápění musí současně vyučovat, poskytovat podporu pod vodou a řídit logistiku kurzu. Spojení těchto tří oblastí do jednoho bezpečného a účinného tréninku vyžaduje značné dovednosti. Proto je tak důležitý dobrý kurz pro instruktory.
Naučit se přednášet
V kurzu instruktora potápění si uchazeči osvojí metodiku přednášek. Lektorské dovednosti nejsou vrozenou schopností průměrného potápěče. Ideálně navržená modulární metodika přednášek proto znamená, že po skončení kurzu bude každá přednáška příjemná pro vyučujícího a cenná pro studenty. Kandidáti dostanou hotové osnovy přednášek a naučí se na jejich základě připravit vlastní hodnotné a zajímavé přednášky. Získané lektorské dovednosti jsou užitečné nejen při potápění, ale i v běžném životě.
Výuka potápění v bazénu
Další dovedností, kterou kandidáti na instruktory zvládnou, je výuka potápění v bazénu. Ať už se jedná o jednoduché vytažení masky z vody, o něco složitější vyvěšení na dno nebo vyfouknutí bójky, nebo o složité cvičení, jako je vytažení nereagujícího potápěče na hladinu, schopnost instruktora provést cvičení je pouze prvním prvkem. Nejdůležitější je vědět, jak to studenty naučit, aby to bylo bezpečné a účinné. Zde se začíná projevovat nejdůležitější část kurzu pro instruktory.
Bezpečná a efektivní výuka. Možnost zvýšit obtížnost a logistiku školené skupiny má obrovský vliv na bezpečnost, ale také na tempo učení. Budoucí instruktor se musí naučit používat standardy potápěčské organizace pro výuku konkrétních cvičení. Typickým příkladem je naučit se čistit masku od vody, kterou do ní potápěč nalil záměrně, aby se zbavil mlhy na vnitřní straně čelního skla, nebo která se do ní dostala “sama od sebe” v důsledku nepozornosti nebo špatného nasazení a korekce masky.
Další kroky při čištění masky jsou následující:
- Vyfukování částečně zatopené kapoty, stacionární:
Ve vodě dostatečně mělké, aby se potápěč mohl kdykoli postavit a maska byla jen trochu naplněna vodou – při prvním provedení student stabilně klečí na dně bazénu. - Vyfouknutí zcela zaplavené kapoty, stacionární:
Ve vodě dostatečně mělké, aby se potápěč mohl kdykoli postavit a maska byla zcela naplněna vodou – při prvním provedení student stabilně klečí na dně bazénu. - Opakování výše uvedených cviků, ale prováděných pouze s částečnou oporou ploutví o dno v tzv. pivotu, který vyžaduje jak cvičení, tak kontrolu vztlaku.
- Provádění výše uvedených cviků při plavání v hloubce.
- Pak je tu další vývoj tohoto cvičení:
Fotografování a nasazování masky pod vodou nebo plavání bez masky či dýchání bez masky po delší dobu.
Jak vidíte, je kladen velký důraz na odstupňování těchto cviků, výběr správného místa pro provedení cviku, přizpůsobení stupně obtížnosti a pomalé dosahování situací, které se stále více blíží skutečnému potápění.
Špatná logistika tréninku vede ke zvýšené pravděpodobnosti nehody (například když je cvičenec instruován, aby zalil masku příliš rychle a příliš hluboko, což může vést k náhlému výstupu); cvičenec se učí pomaleji (každý sportovec ví, že počáteční správné zvládnutí nové dovednosti vyžaduje pohodlné, izolované podmínky); dovednost se učí nepřesně – vystresovaný cvičenec se snaží provést cvik co nejrychleji, aniž by se stoprocentně soustředil na správnost. To vede ke ztrátě času a zvyšuje riziko. Výcvik je nebezpečnější a méně účinný.
Proto je tak důležité, aby budoucí instruktoři ovládali metodiku výuky základních potápěčských dovedností, a bazén je pro tuto výuku ideálním místem.
Výuka potápění ve volné vodě (jezero, lom nebo moře)
Další oblastí instruktorského mistrovství je výuka studentů v potápění na otevřené vodě. V této situaci se před novým instruktorem opět objevují nové problémy. Oceán příležitostí, ale také oblast plná nástrah. Nejprve je třeba rozhodnout, které dovednosti lze naučit hned na otevřené vodě a které je nutné naučit předem v bazénu nebo v podobně příznivých podmínkách. Do jaké hloubky provádíme se studenty daná cvičení. Jak je jistíme. V bazénu je někdy také důležité vázání, ale na otevřené vodě jezera, lomu nebo moře je to ještě důležitější.
Na konci je zkouška instruktora. Celkově vzato není co rozvádět. Důležitý je kurz pro instruktory – zkouška je jen formalita. Zkouška ve skutečnosti testuje výcvikové dovednosti vedoucího kurzu, tj. osoby, která vede kurz instruktora. Pokud uchazeči neuspějí, může za to ten, kdo je školil a umožnil jim zkoušku složit 😉
Uchazeči skládají testy z teorie a výukových standardů. Metodika zápočtových přednášek a výuka potápěčských dovedností v bazénu a na volné vodě. Zkouška je plná dvou dnů nervů, příprav a boje o výsledek.
Ale pak už nemusíte nic dokazovat.
