- Počítač
- Digitální (elektronický hloubkoměr)
- Potápěčské hodinky
- Analogový náramkový kompas
- Kompas v konzole
- Kompas v počítači – digitální
- Tlakoměry
- S drátem
- S vysílačem integrovaným v počítači
Každý potápěč potřebuje měřící přístroje, aby se mohl orientovat, kde se pod vodou nachází. Chytré zařízení, jako jsou Mapy Google, bohužel zatím pod vodou nefunguje, protože rádiové vlny se do vody prostě nedostanou, takže bohužel není možné používat přesnou elektronickou navigaci.
Hloubkoměr/hodinky/počítač
První potápěči používali k měření času ponoru hodinky a při potápění hloubkoměry. V současné době jsou potápěčské hodinky považovány za ikonu i ve světě, který se potápěním nezabývá, jako například hodinky Rolex. Toto základní vybavení umožňovalo měřit čas a hloubku ponoru, což bylo důležité v dobách, kdy se k plánování ponoru používaly dekompresní tablety. Kromě toho potřebuje potápěč kompas, aby se mohl orientovat při navigaci, a tlakoměr, který ukazuje, kolik vzduchu máme v lahvi, což nám umožňuje plánovat zbytek ponoru.
V dnešní době, přesněji od 90. let 20. století, jsou v potápěčských počítačích integrovány do jednoho přístroje: hloubkoměr a hodinky a zároveň tabulky pro plánování ponorů – dekompresní tabulky. Některé počítače mají také integrovaný kompas a manometr s bezdrátovým převodníkem tlaku ve vzduchové lahvi.
Digitály
Kromě elektronických potápěčských počítačů se setkáte i s tím, že někteří potápěči používají tzv. digitální potápěčské počítače, tj. digitální hloubkoměry s měřením času, které sice nemají počítač schopný vypočítat bezdekompresní limity nebo potřebnou dekompresi, ale ukazují nejen hloubku, ale i dobu ponoru a jsou schopny poskytnout parametry, jako je průměrná doba ponoru nebo záznamy v deníku předchozích ponorů. Někteří potápěči považují tyto typy přístrojů za spolehlivější než typické počítače – rádi si prostě spočítají potřebnou dekompresi nebo si naplánují vlastní dobu ponoru bez dekomprese.
Toto plánování se provádí pomocí vhodného softwaru na běžném notebooku. Pomocí vhodného softwaru založeného na dekompresních modelech může potápěč naplánovat čas a hloubku ponoru a poté provést plán ponoru na základě elektronického hloubkoměru Digital.
Nicméně stejně jako elektronické mapy a plánovače vlastně nahradily papírové automapy, podobně plně automatizované potápěčské počítače vlastně nahradily používání potápěčských tabulek a zařízení, které pouze měří čas ponoru a hloubku.
Část potápěčů, často ze sentimentálních důvodů, nadále používá potápěčské hodinky spíše pro použití na hladině než pod vodou. Pod vodou však potápěčské počítače z pohodlných důvodů nahradily hodinky a mapy. Někteří výrobci vyrobili potápěčské počítače dostatečně malé, aby se vešly do pouzder zařízení velikosti běžných hodinek, a tyto typy počítačů vám dávají možnost používat je jako hodinky na denní bázi a pod vodou se z nich stávají počítače.
V konzoli nebo na ruce?
Potápěči, kteří se potápějí v čistých vodách, kde zřídkakdy potřebujeme kontrolovat přístroje, mají častěji přístroje, jako je počítač nebo kompas, integrované do jediné konzoly s manometrem zavěšeným někde poblíž vybavení. Potápěči, kteří se potápějí za snížené viditelnosti a potřebují přístroje kontrolovat častěji, si je obvykle připevňují k ruce samostatně podobně, jako si připevňujeme hodinky.
Na pásu nebo na gumách?
Obvykle se přístroje připevňují na předloktí/zápěstí pomocí řemínku, ale vzhledem k tomu, že v silných neoprenech nebo suchých oblecích je poněkud obtížnější umístit například kompas v ose těla (což je nutné pro přesnou navigaci), proto lidé potápějící se v takových oblecích, tj. často ve studené vodě, přesouvají kompasy ze zápěstí na ruku a připevňují kompas speciálními gumičkami. Móda používat gumičky místo obalů se přenesla i na jiné nástroje, například počítače.
Analogový náramkový kompas
Kompas, který používají potápěči, je nejčastěji typický analogový kompas, kde ručička kompasu ukazuje na sever a číselník nám umožňuje nastavit potřebné kurzy nebo předem určené směry. Někteří potápěči používají také kompasy na počítačích, což jsou kompasy, které také používají magnetickou jehlu k určení směru, ale zobrazení je elektronické – na obrazovce počítače.
Tlakoměr
Kdysi dávno, v počátcích potápění, nebyly potápěčské přístroje vybaveny tlakoměry, takže potápěči museli před ponořením zkontrolovat tlak v lahvi a poté velmi přesně naplánovat ponory, včetně spotřeby vzduchu v plánovaných hloubkách, aby dokončili ponor dříve, než dojde vzduch v lahvi. V té době neměl potápěč k dispozici přístroj, který by mu ukazoval spotřebu vzduchu v reálném čase. Určitou ochranu poskytovaly tzv. rezervní ventily, tj. zařízení na ventilech tlakových lahví, které potápěče informovaly, že mu zbývá přibližně 50 atmosfér tlaku, ale jednalo se pouze o jednorázovou indikaci této hodnoty.
Tlakoměry, se kterými se při potápění setkáváme nejčastěji, jsou analogové tlakoměry, které jsou připojeny k potápěčskému přístroji pomocí vysokotlaké hadice a nepřetržitě hlásí tlak v tlakové láhvi. Někdy potápěči používají také tlakoměry, které mají elektronický displej, ale jsou připojeny k vysokotlakému vedení vedoucímu z automatu.
Vysílač
V 90. letech 20. století se objevily vysílače neboli zařízení, která mohou přenášet informace o tlaku v tlakové láhvi ze snímače na prvním stupni do počítače na ruce potápěče. Tyto vysílače používají ultrazvukové vlny. Rádiové vlny pod vodou nefungují – voda je okamžitě zeslabí, proto se k bezdrátovému přenosu informací používá ultrazvuk.
