Potápěčské lahve určené pro různé směsi plynů
Výběr a použití potápěčských lahví souvisí také s typem plynu, kterým jsou plněny. Typické potápěčské lahve jsou plněny stlačeným vzduchem. Normální stlačený vzduch (nikoli kyslík), stlačený do lahví pomocí vysokotlakých kompresorů. Tento vzduch se během procesu komprese pouze dodatečně filtruje, aby se zbavil typických nečistot a přebytečné vlhkosti. Pro specifické použití – velmi hluboké ponory se lahve plní směsí kyslíku, helia a dusíku, tj. trimixem, ve středních hloubkách se používá směs kyslíku a dusíku se zvýšeným obsahem kyslíku, obvykle mezi 28 a 36 % (kyslíku), tzv. nitrox, a v malých hloubkách – pro dekompresi se používají směsi kyslíku a dusíku s vysokým obsahem kyslíku, obvykle mezi 40 a 99 % (kyslíku), a čistý 100% kyslík.
Pokud jsou lahve plněny plyny s vyšším obsahem kyslíku než vzduch, je třeba věnovat zvýšenou pozornost jejich čistotě a použitým mazivům a těsněním (o-kroužkům). To je obzvláště důležité, pokud jsou lahve plněny čistým kyslíkem nebo nitroxem nad 40 %, tj. směsmi používanými při technickém potápění (tj. hloubkové potápění pro sportovní nebo průzkumné účely). Je třeba zvážit také způsoby výroby směsi nitroxu. Dokonce i nitroxy v rozmezí 22-40 % mohou vyžadovat speciálně připravené lahve, pokud jsou vyráběny mícháním par, tj. nakapáním určitého množství 100% kyslíku do lahve a doplněním vzduchem.
Lze shrnout, že speciálně čisté tlakové láhve s řádně připravenými ventily jsou nutné vždy, když se v určité fázi jejich používání musí pracovat se směsí s více než 40 % kyslíku.
Označování potápěčských lahví
Důležité je také nezapomenout na zřetelné označení nitroxových lahví nápisem (žlutou a zelenou barvou) EAN, Enriched Air nebo Nitrox / Nitrox.
Kromě toho jsou tyto lahve označeny jménem potápěče a procentuálním složením směsi, datem plnění, označením směšovače a hodnotou MOD, tj. maximální hloubkou, ve které lze směs použít.
Podobně mají lahve určené pro jiné plyny zvláštní označení. Tlakové láhve na čistý kyslík jsou označeny jako Oxygen; 100% Oxygen nebo Oxygen a tlakové láhve naplněné trimixem, tj. směsí kyslíku, helia a dusíku, jsou označeny TMx a procentuálním složením kyslíku a helia (procentuální složení dusíku je implicitně doplněno na 100 %), např. TMx. TMx 20/20 (20 % kyslíku, 20 % helia, 60 % dusíku); TMx 12/60 (12 % kyslíku, 60 % helia, 28 % dusíku).
Kapacita potápěčských lahví
Zjednodušená metoda výpočtu objemu potápěčských lahví vyžaduje pouze vynásobení objemu vody v lahvi tlakem plynu, který je v ní obsažen, v atmosférách. Tuto metodu používají potápěči neustále a v praxi “nad vodou”, zejména v rozmezí pracovních tlaků do 200 atm, se nepoužívají žádné přesnější výpočty.
To znamená:
- Desetilitrová láhev naplněná na 200 atm obsahuje 10 l x 200 atm = 2000 litrů plynu – 2 m3.
- 15litrová láhev naplněná na 200 atm obsahuje 15 litrů x 200 atm = 3000 litrů plynu – 3 m3.
Přesný výpočet množství plynu stlačeného ve válci vyžaduje zohlednění kompresních charakteristik skutečných plynů na základě Van der Waalsovy rovnice.
Přibližný skutečný obsah vzduchu v 10 a 15litrové lahvi v závislosti na tlaku:
Teplota 20 stupňů C (vzduch), láhev o objemu 10 litrů:
- 0(1) atm – 10 litrů (10 litrů pro dokonalý plyn)
- 100 atm – 1053 litrů (1000 litrů pro dokonalý plyn)
- 200 atm – 2042 litrů (2000 litrů pro dokonalý plyn)
- 300 atm – 2763 litrů (3000 litrů pro dokonalý plyn)
Objem válce 15 litrů:
- 0(1) atm – 15 litrů (15 litrů pro dokonalý plyn)
- 100 atm – 1580 litrů (1500 litrů pro dokonalý plyn)
- 200 atm – 3063 litrů (3000 litrů pro dokonalý plyn)
- 300 atm – 4145 litrů (4500 litrů pro dokonalý plyn)
Jak tedy vidíme z těchto výpočtů, při zjednodušeném pohledu nebo na základě výpočtů dokonalého plynu má 10litrová láhev při tlaku 300 atm stejné množství plynu (3 000 litrů) jako 15litrová láhev s odbočkou na 200 atm (3 000 litrů).
Při přesném pohledu však:
Desetilitrová láhev naplněná na 300 atm obsahuje 2763 litrů vzduchu.
a
V 15litrové lahvi s tlakem 200 atm je 3063 litrů vzduchu.
Přeprava lahví
Přeprava tlakových lahví je pro potápěče velkou výzvou. Je důležité, aby samotné lahve nebyly poškozeny a nepoškodily jiné zařízení, ale hlavně aby přepravované lahve nezpůsobily velké nebezpečí v případě dopravní nehody.
Na jedné straně je třeba si uvědomit, že v mnoha zemích předpisy omezují přepravu naplněných lahví, na druhé straně v praxi nejsou problémy s přepravou jedné nebo dvou lahví ve voze. Je však třeba mít na paměti, že láhev je v případě nehody velmi nebezpečný předmět. Tlakové láhve by měly být vždy připevněny ke speciálním držákům v zavazadlovém prostoru. Nakládací prostor je dobré oddělit pevnou mříží apod. Kromě toho je třeba dbát na to, aby například při pádu lahve nedošlo k poškození/rozbití jejího ventilu. Hrozí nebezpečí nekontrolovaného výtoku plynu a zbytky lahve a ventilu vyvržené silou zpětného rázu mohou představovat velké nebezpečí.
Je také důležité si uvědomit, že i pád těžké lahve z malé výšky s velkou pravděpodobností způsobí ohnutí ventilu a nemožnost našroubování automatu, což je nejčastější následek pádu lahve. Takový ventil je zcela vyměnitelný.
Proto je dobrým řešením půjčit si lahve na místě potápění. Vzhledem k tomu, že na potápěčských lokalitách, kam se velmi často létá letadlem, nepřipadá přeprava lahví kvůli hmotnosti v úvahu, takže si potápěči stejně půjčují lahve na místě a v praxi je cena ponorů na teplovodních základnách včetně lahví a zátěže.
Pokud však potřebujeme přepravovat lahve vzduchem (jako například v případě lahve s argonem), musíme je na to připravit. Nejprve musí být prázdná, ale k tomu potřebujeme zkontrolovat, zda můžeme ventil bez problémů odšroubovat, protože letištní bezpečnostní kontrola bude chtít zkontrolovat vnitřek lahve po odšroubování ventilu.
Válce s nožičkami nebo bez nich?
Při přepravě lahví a zejména při jejich oblékání nebo skladování je důležité, zda lze láhev volně umístit, nebo ne. V důsledku tlaku, který tlačí na vnitřek válce, je jeho dno i vrchol kulový.
Aby se válec nepřevrátil, ale také aby se pod ním netříštil, dávají výrobci na válce gumové kryty – “nožičky”, někdy nazývané “bačkory”. Někteří potápěči tyto nohy používají, někteří je stahují a internet je plný diskusí o tom, jak je to lepší. V extrémních případech lze dojít k závěru, že přítomnost či nepřítomnost “nohou” zabíjí, proto si to popíšeme trochu podrobněji.
Móda stahování gumových nohou pochází z jeskynního potápění. Při jeskynním potápění se podle slov pravidelných účastníků potápění nohy tahají, protože na povrchu váží, a když nesete své vybavení chodbami na povrchu a dostáváte se ke vzdáleným sifonům, počítá se každý kilogram. Určitě mají pravdu.
Výhody či nevýhody nohou při potápění na otevřené vodě, kde se s vybavením příliš daleko nedostaneme, jsou však diskutabilnější.
Nejprve k argumentům odpůrců pádů.
První argument – válec pod nohama rychleji rezaví. Samozřejmě, že pokud někdo nejprve použije válec bez nožiček a pak na poškozený lak položí nožičky, bude rezavět více, protože vlhkost se pod nožičkami udrží déle. Pokud jsou však slitiny nové, je lak pod nimi v lepším stavu než na ostatních částech válce, protože je zcela chráněn před mechanickým poškozením. Nepoškozený lak na dobrých válcích je plně voděodolný.
Argument druhý – pokud nemáte nohy, není pro potápěče lákavé nechat stojící láhev bez dozoru a láhev se nepřevrhne. No, samozřejmě, že na tom něco je, ale znám spoustu lidí, kteří mají nohy ve válcích a ani ty válce tam nedávají, protože je jasné, že se to nesmí/nemělo by. Patky slouží k ochraně základny válce při oblékání a v tom jediném okamžiku, kdy stojí na patce, usnadňuje válec/dvojče oblékání.
Argument třetí – skládání křídel. U dvanácti válců (12l) není s desítkami žádný rozdíl, křídlo leží trochu jinak, ale diskutabilně nebo hůře.
Čtvrtý argument – odlitek ve tvaru písmene V (zátěž připevněná k provázku ve tvaru trojúhelníkového odlitku). Pokud máte špagát se slitinami, pak výroba véčka vyžaduje doladění (je to obtížnější), ale samozřejmě je možné si takové véčko objednat a jedná se o značné véčko, např. 9 kg.
Pátý argument – nohy ovlivňují trim (minimálně). To je však nevýhoda pro potápěče v neoprenech, u nichž je třeba těžiště přesunout směrem k hlavě. Potápěči v suchém obleku mají tendenci přesouvat těžiště směrem k nohám, takže nohy zlepšují trim (minimálně).
Obecně je pod vodou jedno, zda máme nohy na válcích, nebo ne. Celá diskuse se týká povrchů. Osobně vidím hlavní výhodu nožiček při nakládání lahví v potápěčském centru, kde je manipulace s lahvemi/dvojčaty jednodušší, protože mají nožičky a je snazší je umístit.
Argumenty zastánců nohou na válcích:
- Nožičky umožňují snadnější skladování lahví ve vzpřímené poloze.
- Nožičky zabraňují tomu, aby se spodní část válce houpala.
- Nožičky usnadňují oblékání zařízení.
Mít či nemít “nohy”? Pokud ji nemáte, nenoste ji – vzniklé poškození už nikdy nenatřete tak, aby po nasazení pantoflí nezrezivělo.
Pokud ji máte, zvažte, zda ji sundat, protože operaci nelze opakovat v opačném směru kvůli škrábancům od barvy, které vznikly po prvním ponoření.
Výrobci ocelových lahví naštěstí začali napodobovat výrobce hliníkových lahví a vyrábějí lahve s plochým dnem. To znamená, že uvnitř je válec kulovitě zakončen, ale na vnější straně je přepad a válec má ploché dno. Za chvíli tak budou vypadat pravděpodobně všechny lahve a jeskyňáři budou muset tento přebytek tahat po jeskyních. Celkově vzato, možná si zaslouží tolik povyku.
